Na fakturách někdy bývá jakkoli velkým písmem napsáno „Úrok z prodlení činí 0,05% za každý den prodlení platby.“ nebo „Opožděná platba bude penalizována sazbou 0,05% za každý den z prodlení. Při prodlení nad 30 dnů se sazba zvyšuje na 0,1%.“ a další podobná oznámení, že v případě prodlení bude dlužník nucen uhradit úrok z prodlení v této konkrétní výši, nikoli ve výši zákonné.

Tyto věty na faktuře zpravidla neznamenají skutečné smluvní ujednání o výši úroků z prodlení. Obecně platí, že se lze na podmínkách pouze dohodnout, nikoli druhé straně podmínky nadiktovat. Nesouhlasila-li proto fakturovaná strana s tímto úrokem výslovně, popř. nepodepsala-li převzetí faktury, čímž by teoreticky mohla akceptovat širší platební podmínky, má fakturující právo pouze na zákonný úrok z prodlení.

Pro zajímavost – tuto skutečnost řešili i v roce 1936, kdy Nejvyšší soud Československé republiky judikoval: „Z toho, že dlužník nepozastavoval úrokovou doložku na fakturách, nelze vyvozovati jeho souhlas s touto doložkou, ledaže jde o dlouholeté obchodní spojení a vědomost dlužníkovu, že při překročení platebních lhůt se počítají úroky z prodlení v určité výši.“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 18.11.1936, sp.zn. Rv I 1894/35).

Zákonný úrok z prodlení je stanoven nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž k dnešnímu dni činí 8,05 % (repo sazba ČNB + 8 procentních bodů).

Mgr. Ing. Jiří Dobišar, advokátní koncipient